Jednou z nejužitečnějších věcí, kterou můžete při hledání nové práce udělat, je zmapovat si svou pozici na trhu práce. Zní to sice jako samozřejmost, ale většina lidí si takovou inventuru svých silných a slabých stránek neudělá.
Jako lektoři se v rozvojových kurzech projektu PROKOP (Prohlubování kompetencí pro zvýšení zaměstnatelnosti), který realizuje Fond dalšího vzdělávání a je financován z ESF OP Zaměstnanost a státního rozpočtu ČR, se občas setkáváme se zvláštním paradoxem. Lidé nám říkají, že znají své plusy a mínusy, že by určitě věděli, co u pracovního pohovoru odpovědět, pokud by se jich na ně někdo zeptal. Když je ale pak požádáme, aby uvedli své silné a slabé stránky, dají jich někteří dohromady jen málo, pokud vůbec. Svou roli tady určitě hraje i pocit nepatřičnosti, když máme mluvit o tom, co nám jde, nebo naopak nejde. Blok, který nám brání mluvit o sobě samém, je pochopitelný a lze s ním během kurzu i v následném poradenství dobře pracovat. Před tím vším je ale potřeba udělat jiný, velmi důležitý krok – podívat se na sebe, uvědomit si sám sebe, nalít si čistého vína.
Sebepoznávání je běh na celý život. Zároveň jsou ale životní etapy, kdy stojí za to uvědomit si sám sebe důkladněji než jindy a třeba i s tužkou v ruce. Hledání nové práce, případně blížící se pracovní pohovor, jsou pro takovou inventuru dobrou příležitostí.
Řada lidí má pocit, že jsou na pracovním trhu v nevýhodě, že toho mohou nabídnout málo, že se na pracovní místa z inzerátů nehodí. Cizojazyčně znějící názvy pracovních pozic (např. shop assistant) jim zní trochu jako z jiného světa. Mají pocit, že tahají za kratší kus provazu. Když se pak společně podíváme na charakteristiky a nároky těchto pracovních pozic z hlediska jejich osobních zkušeností, získávají najednou inzerovaná pracovní místa lidský rozměr. Lidé si na ně začnou troufat. Cítí se, že by to zvládli. Předpokladem však je poctivá osobní bilance.
Vstupte do svého účtu a přidejte komentář