Když šéf nařídí práci přesčas, nemusí to být jen zlo. Za přesčasy se platí: volnem nebo penězi. Pro řadového státního zaměstnance je to tutovka, u soukromníka ale můžou s člověkem zamést. Když si neumí nebo nemůže dupnout.
Pravidla odměňování přesčasů jsou různá pro zaměstnance ve veřejném sektoru a pro zaměstnance soukromých podniků. Jedno omezení ale platí pro všechny stejně. Nařídit může zaměstnavatel zaměstnanci nejvýš 150 hodin přesčasové práce za kalendářní rok. Na odpracování dalších přesčasových hodin – maximálně 266 za rok – se zaměstnavatel a zaměstnanec musí dohodnout. Pozor – do těchto limitů se nepočítá práce přes čas, kterou zaměstnanec vymění za náhradní volno. Ale o tom si víc povíme ještě dál.
Stát platí líp (minimálně přesčasy)
Kdo pracuje pro stát, obec, kraj nebo jiného zaměstnavatele veřejné správy, má za každou hodinu přesčasové práce samozřejmě nárok na svůj plat, ale k tomu také na příplatek. Příplatek je 25 procent jeho průměrného hodinového výdělku. Pokud ale pracuje přesčas v den, na který připadl jeho „nepřetržitý odpočinek“, příplatek je dokonce 50 procent. Nemusí to být nutně sobota nebo neděle – když má někdo pravidelné volno třeba v pondělí a úterý a místo toho právě v tyto dny pracuje přesčas, náleží mu za práci 150 procent platu – tedy normální plat a půlka za přesčas k tomu.
Vstupte do svého účtu a přidejte komentář