Říká se tomu světácky time management, ale v podstatě jde o to, zvládat všechny termíny včas. Jsou lidé, kteří s tím mají velké problémy, což atmosféře v práci nepomáhá. Co s tím?
Poznáte je snadno podle toho, že každou konverzaci začínají: „Omlouvám se, že jdu (píšu, volám) pozdě, ale...“ Mnozí už ani nevnímají, že to říkají. Je to jejich každodenní rutina. Která ovšem může vážně narušit vztahy nejen na pracovišti.
„Měla jsem kolegyni, která všude chodila pozdě, úkoly plnila se zpožděním, žádný termín jí nebyl dost dlouhý. Vypadala, že jí to vůbec nevadí. Jenže to odnášelo celé oddělení. S kolegy jsme si ji dobírali, ale jen do momentu, kdy se její nedochvilnost začala projevovat i na našich výplatních páskách,“ popisuje zkušenost čtyřicetiletá Jana, která pracuje ve velké firmě jako projektová manažerka.
„Nechtěli jsme si stěžovat šéfovi, tak jsme kolegyni vždycky zadávali termíny o něco dřívější, než byly ty reálné. Trochu to pomohlo, ale nakonec se s námi přece jen rozloučila,“ vzpomíná Jana.
Poznali jste v Janině vyprávění někoho z práce? Nebo dokonce sami sebe? Čtěte, co dělat, aby to tomto případě neskončilo vyhazovem.
To mám za hodinku hotové!
Jak to, že někdo si umí rozvrhnout práci a naplánovat čas tak, aby vše stíhal, ale pro jiného je to obrovský problém? „Jsou tři důležité oblasti, které blokují řízení zvládání času. První je (ne)schopnost odhadnout trvání budoucích činností. Znáte ty nenapravitelné optimisty, kteří vám řeknou, že vymalovat kuchyň nemůže zabrat víc než dvě hodiny? Pro takové lidi je time management raketová věda,“ vysvětluje psycholog Tomáš Vašák.
Vstupte do svého účtu a přidejte komentář