Pracovat vedle kolegy, který je perfekcionista, je děs. Nesnese sebemenší chybičku, každý úkol potřebuje splnit dokonale a dokáže s tím pořádně otravovat své okolí. Jak rozpoznat perfekcionismus u druhých i u sebe a jak mu čelit, radí psycholog Jan Urban.

K častým důsledkům zbytečného perfekcionismu patří prodlužování práce. Osoby, které jím trpí, nemají totiž na „dokonalé“ provedení svých úkolů nikdy dostatek času a často je odevzdávají se zpožděním.

Co je příčinou zbytečného perfekcionismu? Velmi často je to způsob, jakým vnímáme své vlastní chyby. Většina lidí se svou práci snaží vykonávat bez chyb a občasné drobné chyby považujeme za nevyhnutelné. Pokud se jich dopustíme, nebereme to jako doklad, že jsme ve své práci selhali.

Lidé se sklonem k perfekcionismu jsou však přesvědčeni, že chyb by se neměli dopustit nikdy a za žádných okolností. V opačném případě by totiž zklamali nejen sebe sama, ale i ostatní. Jejich nadřízený by si podle jejich názoru velmi pravděpodobně pomyslel, že jsou neschopní nebo líní.

Sklon ke zbytečnému perfekcionismu je tak vede k tomu, že se jakýkoli chyb velmi obávají a svou obavou se stresují. Někdy mají sklon se obviňovat, i když své výsledky nemohli přímo ovlivnit. Stres však jejich výkon snižuje a výsledkem je začarovaný kruh, který jejich sklon k perfekcionismu dále zhoršuje.

Jak perfekcionismus rozpoznat

Rozpoznat perfekcionismus druhých není složité. Perfekcionisté totiž nestresují jen sebe, ale i své okolí. Proto nebývají dobrými manažery. Hodnotí-li svou práci i práci jiných, zaměřují se především na chyby, často drobné a nepodstatné nedostatky. Je proto obtížně se jim zavděčit.

Složitější je perfekcionismus rozpoznat u sebe sama. Osoby, které mu propadly, si jej totiž většinou nechtějí přiznat. Někdy i proto, že za ním stojí i jejich nízká sebedůvěra.

Více informací >>